Vybíjítko (použijte před čtením)

je fuč!

 

Vliv internetového kyberprostoru na společnost

Co je to kyberprostor (cyberspace)

Pod pojmem kyberprostor si můžeme představit počítačem vytvořené prostředí, jenž je alternativou tomu reálnému, ve kterém žijeme. Kyberprostor byl velmi populárním pojmem v 90. letech minulého století, zájem o něj však postupně opadal. Tento jev lze vysvětlit asi nejsnáze tím, že velká očekávání, která v mnohých lidech vyvolával, nemohla být naplněna zejména z důvodu nedostatku použitelného softwaru, nedostatečného výkonu tehdejšího hardwaru a nedostatečnou kapacitou komunikačních kanálů, jenž jsou pro interakci jednotlivých entit v kyberprostoru nezbytné. Ze všech těchto příčin se kyberprostor stal spíše pouze jakýmsi teoretickým pojmem. To se však v poslední době mění. Kyberprostor začíná pomalu pronikat mezi nás, ale protože se o něm již tolik nemluví, děje se to bez významnější pozornosti.

Kde se můžeme s kyberprostorem setkat?

Původní představy kyberprostoru, jakožto alternativní reality, se v současné době asi nejpřesněji naplňují v alternativních světech internetových počítačových her, které dramaticky nabývají na popularitě.

Jako příklad bych uvedl v současné době velmi populární hru World of Warcraft. Tato hra simuluje fiktivní prostředí, ve kterém se mohou setkávat lidé z celého světa a provádět společně různé činnosti, sdružovat se do skupin, obchodovat, bojovat. Již nyní nejsou situace, kdy hráč některé z online počítačových her prodává různé předměty či nemovitosti za reálné peníze, nijak výjimečné. Na těchto hrách je zajímavé hlavně to, že hráči mohou dělat mnoho činností, které dělají i v reálném životě, avšak mohou zde více experimentovat, protože nezdaří-li se jim něco, může to pro ně v nejhorším případě znamenat pouze výměnu postavy a nový start – další pokus. V reálném životě ten pokus máme jen jeden – tedy pokud nejsme buddhisty... :-) Právě toto pokládám za hlavní příčinu veliké popularity těchto her. Lidé se v nich stávají těmi, kým opravdu chtějí být, což se v reálném životě daří jen málokomu a právě v tom tkví obrovské nebezpečí těchto her. Je dost možné, že psychicky slabším jedincům se může stát, že jejich alternativní život v internetové hře se pro ně stane důležitějším, než jejich fyzický život na Zemi. Toto zavržení reálného světa vždy vede k těžkým problémům a závislost na hře se tak dále prohlubuje. Přestože jde zatím pouze o vzácný jev, děje se to již nyní.

S tím, jak se budou tyto hry zdokonalovat a živý pocit šťastnější alternativní reality bude nabývat na intenzitě, toto nebezpečí dále poroste a ve vzdálenější budoucnosti může vyústit až v závažné sociální problémy.

Kyberprostor v počítačových hrách je zatím pouze nedokonalou náhražkou reality

Morální hodnoty a zákony, kterými se víceméně řídíme, jsou výsledkem mnoha tisíce let vývoje lidské společnosti. Velké množství různých omezení naší svobody, se kterými se v našich skutečných životech setkáváme, nás chrání před mnohem větší nesvobodou, která by nezvratně pro každého z nás nastala, kdybychom pod tlakem zákona někdy neustoupili při prosazování našich individuálních zájmů. Jsou to paradoxně právě ta různá omezení, která zajišťují naší svobodu. To, že společnost dospěla do stadia, kdy je zákonné chování jedinců vymahatelnou nutností, nám paradoxně přináší vyšší míru svobody, než která by byla možná, pokud by tyto zákony v globálním měřítku respektovány nebyly.

Možnost snazšího života v kyberprostoru počítačových her je podmíněna podstatným dílem právě nedokonalostí implementace různých zákonitostí reálného světa v těchto hrách.

Je kyberprostor internetových počítačových her pouze jakýmsi dočasným „módním“ výstřelkem?

Internetové počítačové hry nejsou nic moc nového. Mění se pouze míra reality jimi zprostředkované. Předpokládám, že s růstem výkonu hardwaru a dokonalosti softwaru zájem o tento druh zábavy dále dramaticky poroste. Domnívám se, že nás čeká minimálně jeden další významný mezník ve způsobu a míře využívání počítačů. Bude to okamžik, kdy se nám podaří zdokonalit komunikační rozhraní mezi člověkem a počítačem, která jsou v současnosti největší technickou překážkou při využívání komunikační a výpočetní techniky. Lidský mozek je mnohem dokonalejší nástroj, než jakýkoliv počítač současnosti. Většina z nás nedokáže provádět výpočty tak rychle a efektivně, jako to dovede i ta nejobyčejnější kalkulačka za pár stovek. Mozek každého z nás však během jediného dne zpracuje obrovské množství informací, které by při převedení do digitální podoby nebyl schopen zpracovat ani ten nejvýkonnější počítač současnosti. Ona kalkulačka, která při své primitivnosti srovnání s lidským mozkem snad ani nemůže snést, počítá lépe než člověk jen proto, že je jednostranně zaměřeným strojem, který nesvede nic jiného, než k čemu byl člověkem stvořen. Je to právě rozdílnost ve způsobu práce lidského mozku a současných počítačů, která je příčinou obrovské neefektivnosti ve využívání počítačů lidmi. Počítače nám prostě data nedávají v podobě, která je pro člověka snadno akceptovatelná a naopak my používáme neuvěřitelně primitivní a neefektivní nástroje při vkládání dat do počítačů.

V nejbližší budoucnosti se zřejmě setkáme zejména s různými typy displejů v brýlích, či s retinálními projektory pro odesílání obrazových dat přímo na sítnici oka. Tato nová komunikační rozhraní významným způsobem zefektivní přenos informací od počítače k člověku. Tím největším skokem vpřed by však bylo vytvoření funkčního neurálního rozhraní, které by konečně umožnilo efektivní obousměrnou komunikaci (tedy od počítače k člověku, i obráceně). Až budeme mít tuto techniku k dispozici, budeme se při vzpomínce na myši, klávesnice a počítačové monitory asi už jen usmívat jako něčemu z dávných dob počítačového pravěku.

Je kyberprostor něco, s čím se setkáme i mimo internetové počítačové hry?

Kromě kyberprostoru v počítačových hrách tu však máme ještě jeho jinou podobu, se kterou jste se pravděpodobně setkali, aniž byste si toho všimli a to i v případě, že počítačovým hrám neholdujete. Současný trend vývoje techniky dále nasvědčujeme tomu, že i ti, kteří se s počítači stále ještě „nespřátelili“ budou efektům existence kyberprostoru vystavováni stále více.

Internetový kyberprostor

Moderní weby současnosti kladou stále větší důraz na interakci uživatelů. Katalogy typu Yahoo, či český Seznam ztrácejí na popularitě, protože pouze pasivní procházení jejich obsahem už uživatele internetu přestává bavit. Lidé od internetu chtějí více. Chtějí více možností se na internetovém obsahu podílet. Toto se projevilo hlavně vzestupem obliby blogů (internetových deníčků) a služeb pro sdílení různých typů informací jako např. del.icio.us (sdílení odkazů), Flickr (publikování a sdílení fotografií od Yahoo), Blogger (blogovací nástroj od Google). Na webu se začíná díky existenci intuitivních publikačních nástrojů objevovat obsah stále většího množství amatérských autorů a internetový obsah přestává být doménou pouze zavedených zpravodajských serverů a internetových portálů. Tento nový interaktivní web bývá označován jako web 2.0.

Vzhledem k absenci přirozených překážek, které v reálném světě brání komunikaci lidí, kteří by o sebe za normálních okolností nezavadili, se však objevuje jeden zajímavý jev, jenž je způsoben zejména anonymitou internetu, která dodává odvahy prezentovat výplody „chorých mozků“ v reakcích na seriózní články. Na internetu se tak setkáváme s lidmi, kteří v opojení falešného pocitu anonymity zaplavují internetové diskuse hnojem.

Jaké dopady má internet na společnost?

Vznik nového prostoru internetu, ve kterém je možné realizovat spoustu různých činností, zatím neprovází (ve srovnání s reálným světem) odpovídající míra jeho kontroly. Je tak velmi obtížné ochránit digitalizovaná (a tedy po internetu přenositelná) autorská data před jejich zcizením. Lidem připadá naprosto normální, že si zejména z P2P sítí stahují data, jejichž prodej je pro autory zdrojem obživy. Domnívám se, že pokud by se internet časem neměl přeměnit k něčemu, co je kompletně kontrolováno nějakou vládou, nebude možné tento problém vyřešit a bude tedy pouze na lidech samotných, aby si tuto skutečnost uvědomili a neobohacovali se na úsilí jiných.

Dalším problémem je možnost snadného přístupu k dílčím informacím a službám, jenž mohou být zneužity např. pro účely terorismu. Teroristé mají přístup k informacím, které jim umožní provádět hrůzné činy levněji a efektivněji - například pomocí poměrně levných biologických zbraní. (Objednat si DNA sekvence např. eboly a vypěstovat účinný virus, není nijak nákladné, jen se o tom moc neví. Vlastníci sekvenátorů, přístrojů pro stavbu DNA dle libovolného zadání, nejsou v jejich používání zatím nijak regulováni.) To, že v celém kontextu jednoznačně pozitivně vnímaná možnost snadného přístupu k informacím, má také svá negativa, je však logické. Nic na světě není jen černobílé.

Jsem však v tomto ohledu optimista a téměř neomezené možnosti přístupu k informacím a možnostem jejich prezentování považuji za velmi přínosné pro celou lidskou společnost. Jsou to právě neporozumění, nedorozumění a nepochopení, která byla a stále ještě jsou příčinou konfliktů mezi lidmi i celými národy. Snadný a téměř neomezený přístup k informacím na internetu má tak řadu pozitivních dopadů na společnost.

S prakticky neomezenými možnostmi publikování a přístupu k informacím, se zvrácená idea izolace celého národa od zbytku světa, idea beztrestné manipulace a zkreslování informací, ze které těží zejména totalitní režimy stává stále obtížněji realizovatelná. Každý si totiž může (pokud však chce) udělat obrázek sám.

Nemohl jsem pochopit lživé výroky našeho policejního prezidenta o zásahu proti technařům v době, kdy se o skutečné situaci mohl z celé škály internetových zdrojů informovat každý, kdo o to měl zájem. Běhá mi mráz po zádech z těch lidí, kteří jen tupě následují své vůdce a neprojevují ani náznak zájmu o ověření informací z dalších zdrojů. Tito lidé si nemohou nikdy utvořit vlastní názor. Bohužel, jak dokazují i volební preference, jich je nemalé množství a tak se zdá, že ani svoboda a snadnost přístupu k informacím, nás před ignorantstvím našich vládních představitelů nespasí.

Je to asi mládí naší demokracie, která nám byla jaksi voperována, co nám způsobuje všechny tyto problémy. Lidé si stále neuvědomují to, že ve skutečném světě není nic zadarmo a že bez čestného přístupu obecně to nepůjde. Lidé musí nejprve sami pochopit, že jedině jejich vlastní činnost může být zdrojem bohatství a nezávislosti.

Dopady moderních informačních technologií na ekonomiku

Zajímavou otázkou je, co se stane s konkurencí ve chvíli, kdy všichni budou vědět vše. Již nyní jsou k dispozici služby, které umožňují srovnávání cen produktů u různých prodejců. Jejich implementace v mobilních zařízeních v kombinaci například se čtečkami čárových kódu je tak pouhou otázkou času. Taková zařízení by pak dávala lidem obrovskou moc vědění při každém nákupu. Domnívám se, že konkurence funguje tak jak funguje právě díky nedokonalosti informací, které o ní máme. V současné době je prostě příliš nákladné zjistit si při každém nákupu přesné podmínky na trhu. Spotřebitelé se tak nechovají ekonomicky, což umožňuje fungování trhu tak, jak ho známe.

Co nás čeká v blízké budoucnosti

Zdá se, že nás nemine proces dalšího zapojování moderní informační techniky ve všech oblastech naší činnosti. Výhody přístupu k jakýmkoli informacím kdekoli a kdykoli jsou tak zjevné, že je stále více nemožné je ignorovat.

Již nyní můžeme pozorovat nárůst obliby nejrůznějších mobilních zařízení, jejichž funkčnost se neustále rozrůstá. Podle vize Iana Pearsona se dočkáme takzvané rozšířené reality, ve které nám budou různé přístroje intuitivní formou poskytovat ty informace o objektech našeho zájmu (lidé, výrobky, služby), které jsou pro nás relevantní. Tyto přístroje nám budou asistenty ve všech našich činnostech.

Štítky: internet, zamyšlení

  ¶ 11:01 odp.