Vybíjítko (použijte před čtením)

je fuč!

 

Od pavěd až k jádru úspěchu současné civilizace :-o

aneb Pavel, potrefený skorobc. kydá - kyd, kyd...

Vždycky mě hrozně baví poslouchat, čím se kdo zabývá, jaké řeší problémy, jaké slaví úspěchy. Nezřídka se mi stává, že toho druhého vidím jako borce, který má na svém poli jasno, zatímco já se plácám v něčem neurčitém a vlastně neumím nic, co je skutečně k něčemu dobré.

Společenská věda = pavěda

Pramení tato implikace ze samé podstaty věci, nebo spíše z toho, že představit si konkrétní přínos člověka zabývajícího se neexaktní vědou, vyžaduje vyšší stupeň abstrakce? Skutečnost, že nějaký vědní obor není jasně ohraničitelný a nedává jasné výsledky (např. přemítání o nesmrtelnosti žirafy a posmrtném životě kalkulaček - filozofie; či odhady vývoje chování velkých skupin lidiček ovlivňovaných rozhodováním jiných, menších skupin lidiček - politologie) není dle mého názoru ani tak doklad jeho méněcennosti, jako spíše toho, že k dané problematice nelze při současné úrovni poznání přistupovat stejně jako k přírodním vědám, z čehož pramení určitý rozpor. Ono vlastně i kdychom byli schopni k problémům společenských věd přistupovat matematickými postupy, transformovali bychom je tak na aplikace matematiky a nejednalo by se tedy již o společenské vědy v pravém slova smyslu.

Leckterý matematik nebude nějaké blábolení, které se nedá převést na elegantní matematický zápis, považovat za vědu a nelze mu to zazlívat, protože pokud bychom slovem věda chápali exaktní vědu, pak ten, kdo nalezne její styčný bod například s filozofií, má u mě obdiv. (No dobře, mě nezajímá, že o to nestojíte - to je jenom takový řečnický obrat.) Přírodní vědy pracují s jasně definovanými vstupy, a tak mohou docházet k exaktním závěrům, které je pak, na rozdíl od jakýchsi těžko ověřitelných teorií, snazší "prodat". Řekl bych, že tomu není ani tak proto, že by se filozofové dost nesnažili, jako spíše proto, že řešení těchto problémů není možné pro absenci jasně definovaných vstupů algoritmizovat.

Jsem z těch, co věří, že vše kolem nás lze exaktně popsat, byť to může být neskutečně složité. Třeba ženské myšlení a láska. Kdybychom například právě tyto dva jevy byli schopni přesně modelovat pomocí nějaké super pokročilé techniky (model by zahrnoval všechny atomy, ze kterých se skládá ženský mozek), stejně by nám to nepomohlo vysvětlit je v lidském slova smyslu. Vytvořili bychom pouze umělý model, který by fungoval, ale sám sebe by nevysvětloval. Chápete? Ne? Chyba není na straně příjimače.

Neschopnost některé problémy popsat matematickým jazykem přisuzuji pouze příliš vysokému stupni jejich složitosti. Je-li faktorů ovlivňujících chování celku příliš mnoho, není možné do modelu zahrnout všechny. Namísto toho musíme aplikovat nějaký stupeň zjednodušení, kterým však do modelu vnášíme nepřesnosti. I přes veškerou snahu se nakonec může ukázat, že samotné předpoklady vedoucí k vytvoření takového zjednodušujícího modelu jsou chybné, a tak tímto není možné skutečnost vůbec podchytit. Např. vývoj lidstva jako celku není možné na současné úrovni poznání přesně předvídat prostě proto, že nejsme schopni nasimulovat chování člověka, natož pak chování a interakci miliard lidí. Nelze se divit, že modely popisující celek na základě historické zkušenosti či statistických dat z tohoto celku vybraných, nejsou s to uspokojivě popsat jeho chování. Předvídat vývoj společnosti či hospodářství je vlastně podobný typ problému, před jakým stojí např. zkoumači počasí (meteorologičtí lidé). Vycházíme vždy z nějakých zjednodušujících předpokladů a hledáme určité vzory chování, protože nejsme schopni modelovat celý problém simulací každé jeho základní součásti.

Přestože si fandím natolik, abych se odvážil tvrdit, že jsem schopen si o různých vědních oborech udělat alespoň základní představu, ať už je jakkoliv nepřesná, rozhodně to nestačí k tomu, abych si jej dovolil soudit a třeba i zavrhnout jako nepotřebný. To samozřejmě neznamená, že si nemohu vytvořit vlastní názor a musím se všemi nesmysly, které kdokoliv publikuje souhlasit, protože co je psané, to musí být přeci pravda, že... Uvědomuji si ale, že aby má argumentace měla nějakou váhu, musím se nejprve s daným problémem alespoň zběžně seznámit. WOW a teď co? Neříkám to proto, že vám to chci vnucovat!

V době demokracie vycházíme ze základní premisy, že každý má právo rozhodovat o věcech svých i veřejných. Zastupitelská demokracie je jistě méně demokratická, než demokracie přímá, avšak její podstata vězí v tom, že ty, které považujeme za odborníky v určitém oboru, delegujeme, aby rozhodovali za nás, protože všem problémům nemůžeme věnovat stejné, maximální možné úsilí. Právě na specializaci totiž stojí úspěch naší slavné civilizace. Když budu chtít navrhnout dům, raději požádám architekta, než abych si sám postavil zemljanku. Že to moc nefunguje, je už jiný problém. Třeba nějaký filozof jednoho dne přijde s nějakou novou formou organizace společnosti, nebo alespoň releasuje demokracii 2.0 a třeba to nedopadne jako jiné takové pokusy v minulosti. Pokusný králík ale být nechci, to ne.

Long story short: Jsem smutné letadlo, které žvatlá.

Přeji Vám hezké svátky a hodně úspěchů v novém roce!

Štítky: dada, kydy, věda

  ¶ 12:45 odp.