Vybíjítko (použijte před čtením)

je fuč!

 

Nesmrtelnost skrze oddělení vědomí a mozku

Dodatek k tématu člověk jako stroj, ke krátké diskusi na facebooku (jen pro "facebookové přátele") a k dalšímu povídání offline.

UPDATE: Debata pokračuje :-)

Měli jsme tu takovou debatu, ve které jsme řešili, zda dokážeme dřív přesně naskenovat mozek konkrétního člověka a tím tedy i stav jeho mysli (za předpokladu, že ten je pouze výsledkem určité konfigurace hmoty mozek tvořící), nebo je problém převedení konkrétní lidské mysli do modelu příliš složitý a v blízké době tak zaznamenáme úspěch pouze v našem úsilí o vytvoření "prázdného generického" virtuálního mozku (s využitím znalosti jeho struktury a pravidel, na jejichž základě biologický mozek funguje), což je možné již dnes, ale s takovou limitací počtu simulovaných neuronů, umožňující pouze simulaci mozků zvířat na nižším stupni vývojového žebříčku.

Půjde-li vývoj počítačů dál současným tempem a je-li simulace lidského mozku kvalitativně stejný problém, jako simulace krysího mozku, přičemž jediný relevantní parametr mající vliv na současný neúspěch simulace lidského mozku, je příliš vysoký počet neuronů, ze kterých se skládá, pak prý již v roce 2020, bude počítač schopný simulovat jeden lidský mozek stát asi 1000 USD a v roce 2050 bude možná simulace všech mozků na celé planetě na počítači za 1000 USD. Zajímavé, že?

Někdy v 70. letech minulého století si mnozí mysleli, že v roce 2000 budeme cestovat po celé Sluneční soustavě, budeme mít počítače s umělou inteligencí (HAL9000). Co z toho dnes máme? ... Dnes se zas může zdát, že sestrojení umělé inteligence k nerozeznání od lidské, by mohlo být pouze problémem výpočetní kapacity. Vše může být nakonec úplně jinak a velice pravděpodobně také bude, protože budoucnost předvídat nelze. Kdo však neplánuje a nesnaží se předvídat, rezignuje na kontrolu nad tím, co bude, čímž se rozhodně nesnažím ospravedlnit jakékoliv zcestné úvahy založené na demagogických argumentacích. Mají takové úvahy i jiný smysl, než nabídnout zajímavé a pro někoho možná přitažlivé vize? Pravděpodobnost, že většina podobných predikcí se ukáže naprosto zcestnými, hraničí s jistotou. Jejich základ totiž nemusí být tak pevný, jak se někdy může zdát.

Budeme-li uvažovat, že sestrojení umělé inteligence je reálné, záleží na tom, zda ji vytvoříme na základě lidského mozku, nebo nakonec nazveme umělou inteligencí něco jiného, než si představujeme dnes? Stlačíme-li skutečně výrobní náklady umělé inteligence ekvivalentní inteligenci celého lidstva na 1000 USD, není možné předvídat, co to pro lidstvo bude znamenat s větší přesností, než že lidstvo tak, jak ho známe, dolidstvovalo. Protože věřím, že lidé, stejně jako i všechny ostatní živé organismy jsou strojového charakteru, logicky takto musím dojít k závěru, že pokud je skutečně v lidských silách vytvořit energeticky méně náročné, ale kvalitativně stejné, nebo dokonalejší stroje, než jsme my sami, je soudný den skutečně nevyhnutelný a budeme potřebovat pana Connora, který nám samozřejmě bude stejně houby platný.

Například i pilotované lety do vesmíru by se tak ukázaly být pouhou krátkou epizodkou v historii lidstva. Pokud po nějaký přechodný čas, než se naše vlastní produkty rozhodnou, že nás nepotřebují, zůstanou lidé lidmi, i když se strojovými těly, proud informací do myslí těchto "lidí" již nebude závislý na jejich fyzickém umístění v prostoru (respektive umístění jejich hw pro provoz mysli). Přeprava tělesných schránek lidí po Zemi i mimo ni naprosto ztratí smysl.

Mrkněte na krátkou prezentaci Neilla Blomkampa.  ¶ 1:42 odp. Komentáře: 0

 

Svobodná vůle

Čtu teď zajímavou knížku (dočetl jsem, příspěvek je starší), popisující několik anomálií, které současná věda nedovede vysvětlit, a co hůř, které odporují dosavadnímu poznání světa. Podobně, jako Koperníka napadlo, že planety a Slunce by nemusely obíhat kolem Země a že pokud by naopak všechny včetně Země obíhaly kolem Slunce, jejich pohyby po noční obloze by konečně začly dávat smysl. Je dost možné, že v knize popisované anomálie povedou k novému poznání, které naše chápání světa dále zpřesní.

If we think we choose to eat, or get out of bed in the morning; if we thing we choose to do anything much at all, we are sorely mistaken.

Human consciousness, our sense of self and intention, may be nothing more than a by-product of being the enormously complex machines that are our big brained bodies, but it is a useful one, enabling us to deal with a complex environment.

Zastavím se nyní u jednoho z řešených témat, u problému svobodné vůle. V knize popisované experimenty napovídají, že naše jednání ve skutečnosti svobodné není, že svobodná vůle je pouhou iluzí, že jsme ve skutečnosti jakési biologické stroje vykonávající určitý program, byť stroje tak složité, že si vlastní strojovou podstatu sami neuvědomujeme. Takové pomyšlení většinu lidí děsí. Mnozí takové úvahy chápou jako útok na vlastní identitu. Útok na to, čím se domnívají, že se od strojů odlišují.

Svobodná vůle a odpovědnost

Přijmeme-li myšlenku, že jsme stroje bez svobodné vůle, co se stane s odpovědností za vlastní činy? Může být pro vraha ospravedlněním skutečnost, že jeho dosavadní život vedl k takové konfiguraci neuronů a synapsí v jeho mozku, že za určitých okolností, které byly splněny, musel nevyhnutelně vraždit? Soudíme-li člověka na základě jeho vědomých činů, pak ano - nemohl dělat nic jiného. Představme si však soudní systém, který ve skutečnosti nerozhoduje o vině a trestu za svobodnou vůlí podmíněné činy, ale jako instituci rozhodující o izolaci společnosti nebezpečného jedince, jehož činy byly důsledkem mixu vlivu prostředí a vrozených predispozic. Tato izolace je přitom nejen prostředkem ochrany ostatních členů společnosti, ale též pokusem o změnu konfigurace mozku kriminálníka, vedoucí k minimalizaci rizika opakování nežádoucího činu.

Smysl života

Každý z nás se během života nějak učíme, pracujeme na našich nejrůznějších schopnostech a děláme to proto, že za prvé není možné dělat nic, protože i nicnedělání je ve skutečnosti děláním ničeho a zadruhé proto, že děláním něčeho dospíváme k vnitřní konfiguraci, vedoucí k uspokojení nejrůznějších dílčích cílů, které jsme si pravděpodobně nevědomky stanovili jako naší cestu k dosažení primárního cíle rozmnožit se. Jedině zplodění potomků totiž umožňuje náš přesah za časový rámec vymezený naším životem a tedy dává smysl jako prostředek odložení pochyb o smyslu života na další generaci (která jej ale stejně nenajde, protože žádný univerzální smysl neexistuje - viz dále) a koloběh se opakuje.

Každý z nás si individuálně může definovat svůj vlastní smysl života. Pevně věřím, že univerzálně to možné není. Vy klidně můžete věřit, že celý vesmír někdo stvořil kvůli nám, ale důkazy pro to nemáte, stejně tak jako já nemám důkazdy proto, že tomu tak není. Vesmír klidně mohl vzniknout třeba jako školní projekt nějakého studenta, ale nemám důvod bez důkazů věřit, že smyslem takového experimentu jsme my sami. Jednak se mi to zdá neskutečně egocentrické a druhak představa světa, který existuje kvůli nám, se mi jeví sadistická.

Strojová podstata všeho živého

Zamysleme se nyní nad tím, zda se sami nějak změníme, pokud přistoupíme na myšlenku, že jsme stroje a výše popsané platí? Je něco skličujícího na faktu, že vše, co se nám děje, je výsledkem interakce neuvěřitelně složitých strojů (lidí)? Strojů tak složitých, že jejich fungování tvoří jakousi novou kvalitu, kterou chceme-li poznat, musíme tak činit přímo a nedekomponovat, protože výsledkem dekompozice je pohled, který již nedovedeme myšlenkově obsáhnout.

Hodilo by se asi nějaké přirovnání, tak třeba: Pracuji s Windows, tahám okénka, spouštím programy, všechno dává smysl, ale nemohu si představovat všechny ty jedničky a nuly, které uvnitř počítače proudí a které stojí za tím, že počítač dělá to, co dělá. Respektive představit si to mohu, ale již přemýšlím o jiné kvalitě. Komplexní představa o každém bitu informace stojícím za tím, že na monitoru vidím to, co vidím, není možná. Bitů je totiž příliš mnoho a proudí skrze neskutečně složitý systém. S mozkem je to ještě horší. Dosud neexistuje počítač, který je schopen jej obsáhnout. Vzhledem k tomu, že kapacita našeho mozku je limitovaná, nemůžeme bez nějakého zjednodušení nikdy pochopit každého jedince jeho zkoumáním na atomární úrovni (už třeba proto, že náš mozek obsahuje méně neuronů, než naše tělo částic). Zkoumáme projevy lidí okolo nás, ale nemusí nás vůbec zajímat, že za určitou akcí toho konkrétního člověka stojí určitá množina elektrických impulsů mezi neurony v mozku. Neurony, které jsou tvořeny z určitých chemických látek, které spolu nějak interagují. Chemických látek, které lze rozložit na atomy a ty dále na subatomární částice. Ne, to bychom nikdy nebyli schopni žádného člověka pochopit a rozumět si s ním. I kdybychom to dokázali, již bychom neviděli člověka tak, jak ho chápeme nyní, ale jako množinu atomů, které jsou určitým způsobem uskupeny a nějak interagují. To by nám v orientaci ve společnosti moc nepomohlo...

Naše modely jsou vždy zjednodušením skutečnosti. Umožňují její pochopení na určité úrovni složitosti. Naše chápání lidí okolo nás je zprostředkováno modely, které si v našich hlavách o našem okolí třeba i nevědomky tvoříme.

Dosavadní poznání ukazuje, že pravděpodobnost, že jsme stroje bez svobodné vůle je velice vysoká.

Dobrý člověk

Vždy říkám, že každý člověk je dobrý, jen různí lidé jsou různě dobří v bytí dobrými. Možná je to jen proto, že jsem měl štěstí a nikdo mi nikdy neudělal něco tak strašného, že bych třeba cítil nutkání ho zabít. Každý člověk sdílí se všemi ostatními to, že je člověk, přičemž člověk je tvor, který je nakonfigurovaný tak, aby se snažil přežít. Každý člověk tohoto cíle v důsledku své jedinečné konfigurace a rozdílných aktuálních okolností dosahuje jinak. I pokud přistoupíme na fakt, že jsme stroje, stále můžeme někoho nenávidět nebo milovat pro to, jaký je. V konečném důsledku přistoupení na fakt, že naše vůle není svobodná, může paradoxně mnohým z nás pomoci k lepšímu pochopení lidí kolem nás a k lepší kontrole naší zlosti, o které víme, že jakkoliv je v určitých situacích ospravedlnitelná, zůstává vždy primitivním pudem, čímž se nesnažím zpochybňovat jeho evoluční smysl.

Smysl iluze svobodné vůle

Steven Pinker: Free will is a fictional construction, but it has applications in the real world.

Iluze svobodné vůle umožňuje, aby společnost fungovala tak, jak funguje. Chrání nás před zacyklením se při hledání příčin našeho jednání. Je užitečná, protože přežití celé společnosti nemusí být v souladu s jednáním "člověka s chybnou konfigurací". Je konstruktem, který umožňuje vytvořit si zjednodušující model společnosti. Konstruktem, který dává smysl jakémukoliv našemu rozhodování založeném vždy pouze na zjednodušujících modelech v neskutečně komplexním prostředí.

Snižuje kvalitu našeho prožitku fakt, že to hezké, co se děje, je výsledkem činnosti komplexního stroje bez svobodné vůle? Cítím se hůř, když vím, že jsem složitý robot? Je zvláštní přemýšlet o tom, že tomu tak dost možná je, ale přesto stále mohu považovat život za zajímavý a výjimečný. Mohu-li něco poznat, snažím se to poznat. I touha poznávat je zřejmě důsledkem určité konfigurace umožňující naplnění primárního cíle přežití.

Můžeme se pokusit neopustit koncept svobodné vůle a pouze jej redefinovat jako určitý typ pseudoautonomního jednání?

I když budeme vědět, že naše podstata je strojová, řekl bych, že to nic nemění na tom, že si můžeme říkat lidé.

Hlavní zdroj informací a inspirace pro tento článek



Kniha:
13 Things That Don't Make Sense: The Most Intriguing Scientific Mysteries of Our Times

Autor:
Michael Brooks

recenze, web, seznam kapitol / témat

Knížku si můžete pořídit také třeba v Luxoru na Václavském náměstí, nebo Vám ji mohu půjčit výměnou za nějakou jinou, kterou mě zaujmete. Bacha, jsem vybíravý. :-) Výměnu však nabízím / poptávám jedině předáním z ruky do ruky. Posílat to nikam nechci. Nejsem žádná velká engliša spíkra, text je celkem srozumitelný a hlavně autor píše opravdu čtivě a přestože rozebírá témata, za kterými stojí spousta teorie, nějakým způsobem se mu daří podávat je tak, že člověk má pocit, že i trochu něco chápe. Prvního kandidáta na exchange už mám. :-)

Štítky: inspirace, kniha, poznání, věda

  ¶ 11:55 dop. Komentáře: 0

 

Emoce, vědomí, automatizace, společnost: all in one megamix

Předem se omlouvám za určitou roztěkanost. Od původního tématu "Je zaměstnanec komoditou?", rozebíraného na twitteru, se již trochu vzdaluji. V reakci na inspirující komentář Pavla Šuchmanna (děkuji!) jsem tu porodil takový šílený a ne zvlášť soudržný traktát. Asi už to tu nechám, když jsem to sepsal. Je toho trochu víc, tak to pro větší přehlednost vkládám jako samostatný článek.

Pavle, musím říct, že pracuješ s termíny, o kterých toho moc nevím a necítím se dostatečně fundovaný k polemice. Postupně si to procházím, snažím se doplnit si mezery a vše pokud možno správně pochopit. Přidám teď aspoň několik poznámek inspirovaných tvým komentářem. Snad to bude dávat trochu smysl.

Emoce

Píšu, píšu, až nakonec zjistím, že jsem v podstatě popsal možný způsob implementace emocí u robota, takže jak to vidím? Jako bych emocím nepřisuzoval žádnou zvláštní hodnotu a vnímal je jen jako chemickou odměnu, nebo trest, jenž nám mozek přichystá podle toho, jak úspěšní si připadáme při plnění našich cílů. Dědičně zakódované cíle (snaha přežít) přitom rámcově předurčují veškeré naše konání, které se případ od případu liší, a to v závislosti na dosavadních prožitcích, aktuální situaci a inteligenci každého z nás. Ježkovy voči, to zní děsně. :) Tedy podle toho, jak píšeš, spíš se kloním k variantě, že emoce jsou vedlejším produktem procesu realizace našich cílů a slouží víceméně jako zpětná vazba (byť nás tato může ztrestat i za události, které jsme nemohli ovlivnit), zatímco inteligenci mohu chápat jako vlastnost, ovlivňující způsob dosahování těchto cílů.

Vědomí

Moc filosofických textů jsem nenačetl, vlastně jsem v této oblasti nevzdělanec a možná i proto mě snad až příliš zasáhla kniha D. Dennetta, Druhy myslí, která zpochybňuje existenci vědomí v tom smyslu, jak ho obvykle chápeme, tedy schopnost uvědomovat si sebe sama. D. Dennett tvrdí, že i uvědomění sebe sama může být pouhý přelud. Mnoha lidem je tato myšlenka protivná, protože si nechtějí připustit, že by mohli být pouhými biologickými automaty, byť natolik sofistikovanými, že si to neuvědomují. Lidé obvykle vědomí považují za něco, co věda nedovede popsat, za něco, čím se odlišujeme od strojů.

Je dost možné, že se od strojů, které sami konstruujeme, lišíme jen stupněm složitosti. Je pro nás obtížné uvěřit, že i my sami bychom mohli být stroji, protože by nezbýval prostor pro ducha. Pokud bychom i my byli stroji, mimo jiné by to znamenalo, že i kreativita není nic jiného, než jen program, na který se jen dosud nikomu nepodařilo úspěšně aplikovat metody reverzního inženýrství. :)

Co z toho plyne?

1) Buď budeme mít stroje, které nám budou v maximální možné míře pomáhat, ale zůstanou i nadále pouhými neživoucími nástroji užitečnými při výkonu / řešení nějaké konkrétní předem určené úlohy (např. zmíněné šachy). Člověku, jakožto kreativnímu prvku, tak stroj nesebere prostor pro uplatnění,

2) nebo vytvoříme stroj, který bude kvalitativně od člověka nerozeznatelný a ten si buď zotročíme, nebo jej necháme vlastnímu osudu,

3) nebo můžeme stroje odpovídající popisu v bodu 1 neustále zdokonalovat, až nakonec zjistíme, že jsme se dopracovali ke stroji popsanému v bodě 2. Tedy scénář známý třeba z filmu Terminátor. (Soudný den je nevyhnutelný:)

Socialismus

Abychom přežili, musíme buď krást, nebo být společnosti nějakým způsobem prospěšní (vykonanou prací třeba). Budeme-li uvažovat víceméně rovnoměrnou distribuci bohatství, setrvalý růst stupně automatizace všeho a zachování jedinečnosti lidské schopnosti kreativního myšlení (což ale odporuje tomu, co jsem zmiňoval v části nadepsané "Vědomí"), měl by někdy v budoucnosti nastat okamžik, kdy jiná, než stále více ceněná kreativní práce, nebude třeba a kdy se vzhledem k rostoucímu bohatství celé společnosti hranice minimální společenské prospěšnosti každého jedince, nutná pro jeho přežití, limitně přiblíží nule? Čili že se většina lidí bude víceméně poflakovat a pouze hrstka bude intenzivně pracovat, jak jsem to už popisoval?

UPDATE: Ne, takto je to zavádějící. Společnost přeci není statická, ale přizpůsobuje se.  ¶ 4:53 odp. Komentáře: 0

 

Vláda práva jak ji chápu já

Píšu to sem, protože slovy Pavla Šuchmanna: text.size > 140 :-)

reagoval jsem na tweet:

michalblaha: Ma-li si vybrat mezi vladou prava, nebo politiku, volba prava je jasna. Motivace a cile ustavnich soudcu je 1000x cistejsi nez politiku.

A snažil jsem se upozornit na to, že vládu práva a politiků nelze stavět proti sobě, protože vláda členů vlády (a tedy politiků) sama v naší zemi neznamená rozpor s právem a chápu ji tedy jako formu vlády práva. Přijde mi, že když se řekne vláda práva versus vláda politiků, vytváří se tím dojem, že moc výkonná a soudní spolu soupeří. Justice ale pouze rozhoduje spory dle pravidel definovaných platnými právnímy předpisy, zvyklostmi a precedenty. Žádná jiná kritéria nejsou přípustná a tedy upozorňování na složitou situaci, jak jsme to mohli vidět v podání Lubomíra Zaorálka, bylo bezpředmětné a navíc i hloupé, protože všichni dobře víme, kdo tu situaci vyvolal.

Vládu práva bychom neměli, pokud by docházelo ke svévoli v podobě nerespektování stanovených pravidel. Například pokud by nebylo rozhodnutí ÚS respektováno, nebo pokud by ÚS nerozhodnul v souladu s platným právem, ale na základě jakýchkoliv jiných kritérií, což se myslím nestalo. Slovo myslím jsem přitom použil proto, že jsem to sledoval pouze zprostředkovaně v televizi a jakožto neprávník případ posuzuji pouze selským rozumem.

Už si rozumíme? poslal bych mail, ale nikde jsem ho nenašel. :)

Štítky: právo

  ¶ 1:12 dop. Komentáře: 2

 

3D YouTube

YouTube nyní umožňuje zobrazení 3D videí. Dozvěděl jsem se to zde - děkuji!

Je to zajímavá fičurka, ale odkazovaný článek je trošičku matoucí. Aby nedošlo k nějakým frustracím z toho, že to vůbec nefunguje a že z toho tak maximálně bolí hlava, dovolím si tu celou věc více vyjasnit.

Přidání experimentální značky má smysl pouze u videí, která obsahují zvlášť obraz pro levé (v levé polovině videa) i pravé oko (v pravé polovině). YouTube tak řekneme, že video odpovídá výše popsanému formátu a přehrávač nám poté nabídne více verzí 3D videa pro různé typy brýlí. Pouhým přidáním tagu u 2D videa rozhodně 3D efektu docílit nelze.

Pěkné 3D video ze hry Assasin's Creed, si můžete prohlédnout tady. Je vytvořené pomocí speciálního ovladače IZ3D, který u jakékoliv Direct3D aplikace umožňuje rendering dvou obrazů zvlášť - pro levé i pravé oko.

Kdybychom na YouTube uploadovali rovnou obraz zpracovaný pro barevné 3D brýle, vůbec bychom zmiňovanou značku nepotřebovali, ale fungovalo by to pouze s tím typem brýlí, pro které bylo video původně vyrenderováno.

Štítky: 3d youtube osvěta

  ¶ 10:19 dop. Komentáře: 0