Spěje společnost nevyhnutelně k socialismu?
A jsou
odpovědi paní Jiřiny příliš monotematické proto, že je blbá?
Domnívám se, že ano a že je to též dle mého názoru nevyhnutelné, nedojde-li k nějakému dramatickému zvratu ve vývoji lidstva. To je poměrně odvážné tvrzení a pokusím se ho tedy nějak podpořit.

Téma revoluce, při které se nadvládu nad světem pokusí převzít roboti, naše vlastní produkty, rozebíralo již mnoho autorů. Všechny úvahy o robotí revoluci staví na jediném předpokladu, a to vzniku skutečné umělé inteligence, kterou zde rozumím schopnost kusu hardwaru a softwaru uvědomit si sebe sama, samostatně jednat a řešit úlohy předem neurčeného typu.
Pokusím se nyní rozebrat důsledky současného technického pokroku, které bude teoreticky možné pozorovat již v blízké budoucnosti (aniž by to vyžadovalo vznik umělé inteligence v tom smyslu, jak se běžně chápe), či lépe takové důsledky, které můžeme v omezné míře pozorovat již nyní.
V 19. století došlo k tzv. průmyslové revoluci. Nejdůležitějším vynálezem té doby byl parní stroj, který umožňil skokové zvýšení efektivity výroby v různých odvětvích lidské činnosti. Díky parnímu stroji již nebylo třeba lidí ani zvířat, jakožto zdrojů energie k pohonu různých strojů. Je logické, že při skokovém zvýšení produktivity práce by při konstantním objemu produktu došlo k úbytku potřebné lidské práce. Strach lidí o práci tehdy vedl až ke vzniku tzv. hnutí rozbíječů strojů. Poučeni minulostí již víme, že množství pracovních příležitostí pro každého člověka v konečném důsledku naopak vzrostlo.
Teď si asi říkáte no a co jako, proč to sem píšeš, to vím taky, ne? Že nejdřív lidi lovili mamuty, pak makali na polích, potom zas v továrnách, aby nakonec zakotvili v kancelářích. Tady chceš dělat chytrého, či co?
Kromě toho, že nyní stále intenzivněji pociťujeme, že informace a neméně schopnost jich správně užít jsou to, oč tu běží (protože cesta k dostatku všeho ostatního vede právě přes ně), i nyní stále dochází k tomu, co se začalo výrazněji projevovat již s příchodem technické revoluce, tedy zvyšování produktivity práce díky stále rostoucí míře využívání strojů.
Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik úkonů denně provádíte a kolik akcí je skutečně kreativních a nejsou pouhou předvídatelnou a tedy předem popsatelnou reakcí na určitý podnět? Kolik rozhodnutí zahrnujících skutečné využití inteligence (tedy něčeho, co nejsme pro přílišnou složitost schopni algoritmizovat), ne pouze rutiny, denně provedete? Užitím automatizace, byť v maximálním možném rozsahu těžko zautomatizujeme celé "povolání", avšak ušetříme spoustu zbytečné práce a zbyde více času na samotné myšlení, kterým se odlišujeme od strojů.
Vezměme si pro příklad třeba práci účetní. Kolik jejích činností je skutečně kreativních a kolik "otročina"? Když myslím, nemůžu dělat nic jiného, když dělám robotu, můžu u toho např. poslouchat hudbu. Poslouchám-li hodně, jsem tzv. intelektuální flink. Konkrétně tento "last.fm indikátor mentálního vytížení(TM)" samozřejmě nemohou používat ženy, které údajně oplývají schopností zvanou multitasking. Mnoho lidí si v rutině libuje, protože myšlení bolí.
Na určité úrovni technického pokroku se tak nevyhnutelně dostaneme do stavu, kdy veškeré činnosti budou automatizované a člověk se již nebude moci skrývat před faktem, že je třeba uvažovat, rozhodovat a činit. Člověk vládne inteligencí a právě díky tomu je schopen přijít s něčím novým a dát tak stroji impulz, aby provedl, co je třeba (my lidé totiž víme, nebo si aspoň myslíme, že víme, co je třeba).

Jiná otázka ovšem je, zda je člověk schopen skutečně s něčím novým přijít a zda vše, co dělá, není opět pouze určitý druh velmi sofistikované rutiny. To by znamenalo, že situace, kvůli které celý tento příspěvek rozvádím, nikdy nenastane. Budeme se jí pouze limitně blížit. Pokrok tak bude plynule směřovat k něčemu, co se bude stále více podobat umělé inteligenci, až se to jednoho dne stane nerozlišitelné se všemi důsledky, které již rozebíralo x různých hlav. S případným nástupem umělé inteligence se poprvé stane něco, co tu doposud nebylo, a to oddělení hmoty od něčeho, čemu říkáme duše. Duše se na ní stane nezávislá, a tak vlastně nesmrtelná. (Robot si svou duši jednoduše zazálohuje na nějaké médium a počká, až mu jiný robot vyrobí nové tělo.) Duše = software, hmota = hardware pro provoz software. (To je ale na jinou úvahu.)
Vraťme se tedy k sociálnímu aspektu pokroku. V okamžiku nasycení veškerých materiálních potřeb lidstva by už racionální jedinec neměl potřebu usilovat o hmotné statky a jediným ukazatelem jeho úspěchu ve společnosti by se stala jeho schopnost tuto dále vlastním úsudkem rozvíjet. Co by dělali všichni pasivní lidé, kteří na nic takového neaspirují, nebo jejich mentální schopnosti nestačí na to, přijít s něčím novým, či vykonávat rozhodnutí vedoucí k dalšímu rozvoji společnosti? Vedl by takový pokrok k extrémní polarizaci společnosti, ve které by pracovala a plodů své tvořivosti užívala pouze hrstka schopných, zatímco většina ostatních pouze přežívala. Inteligence, která má vliv na stupeň kreativity (opravdu?), je narozdíl od jiných charakteristik člověka z převážné části vrozená. Není tedy společnost, ve které je pro úspěch člověka nejdůležitější hodnota předem daná, diskriminující? Bude moderní společnost čím dál více fungovat na principu chytrý, postarej se o svého hlupáčka? Brrr. Mimochodem, když o něčem přemýšlíme a využíváme při tom onu inteligenci, je náš postup skutečně nepopsatelný? (Tedy děláme něco jiného, než by teoreticky mohl dělat nějaký pokročilý stroj?) Pff, nějak se do toho zamotávám.
Teď když jsem to dopsal, jsem si zpětně uvědomil, že to je celé asi nesmysl. Hranice toho co ještě není, a co už je umělá inteligence, se stane pravděpodobně velmi těžko rozlišitelnou a stejně tak dělení lidí na schopné a neschopné je zjednodušující. Jediným logickým závěrem tedy je, že růst důležitosti mentálních schopnostích, jakožto klíčového faktoru pro uplatnění se ve společnosti dále poroste, což už tak překvapivé zjištění není.
Zdraví vás robot Pavel!
UPDATE 15. 3. 2010: Možná, že se snažím vždycky vše zahrát do OUTu proto, že se závěrů, které z takových úvah plynou, trochu bojím. Od
@bver (děkuji!) jsem dostal upozornění na
tento článek (jen v aj), kde autor uvažuje nad stejným tématem, dochází k podobným závěrům, ale snad se jich tolik neleká.
Štítky: kydy, roboti, společnost