Vybíjítko (použijte před čtením)

je fuč!

 

Standa, Herec

Zašli jsme dnes s kamarádem Standou na pivo a proběhla zas jedna z těch plodných debat. Tentokrát jsem se dozvěděl, jak permanentně žije ve lži a jak už ho to unavuje. Jeho přetvářka je přitom něco tak automatického, že prý má někdy pocit, jako by přes všechno to hraní už ani nevěděl, kým vlastně je. Sám to zhodnotil jako "pěknej voser". Ať dělá co dělá, ne a ne najít sílu to změnit. Možná i proto, že nemůže najít nikoho, komu by to mohl říct, aniž by tím přestal pro dotyčného být tím, kým je. Až tak je prý jeho hra úspěšná!

Nevím kde vzal jistotu, že s tímhle může ven, ale stalo se.

Může být potřeba hrát povahovým rysem? A nemělo by se to nějak léčit?

Standa je ten typ člověka, co se neustále přetvařuje a snaží se nedávat najevo, o čem skutečně přemýšlí. Snaží se vytvářet svůj vlastní obraz v myslích ostatních. Obraz takový, který by chtěl zanechat, i když vůbec neodpovídá realitě skryté pod vším tím hraním, které je pro něj prý už tak signifikantní, že sám ztrácí představu o vlastní identitě. To co si z toho navíc odnese protistrana, stejně většinou vůbec neodpovídá původnímu záměru celé té šaškárny, což pak vyvolává úvahy o marnosti jeho snažení.

Dobré myslím je, že to nedošlo tak daleko, aby už si fakt, že hraje, ani neuvědomoval. Naopak špatné na tom je, že toto hraní se stalo již nedílnou součástí jeho osobnosti.

Tak nějak jsem stále přesvědčen, že Standa ještě není úplně ztracený. Vždyť mi to všechno řekl!

jméno jsem změnil

Štítky: život

  ¶ 1:01 dop.